Můj příběh
Takže něco málo o mé maličkosti.
Jmenuji se Eddy. Narodil jsem se 30.9.2008 společně s dalšími 4 sourozenci (2 ségry a 2 bráškové) mamince Debbie. Tatínek se jmenuje Cheese.
Průměrná porodní váha byla 412 g (já jsem měl 420 g a na svět jsem přišel jako první).
Svůj první měsíc jsem strávil na krásném statku manželů Čížkových, kde má paní Čížková chovatelskou stanici Hafkins ( www.hafkins.cz ).
Vše jsme tam důkladně prozkoumali než jsme se rozprchli do světa. Já, ještě s bráškou Exem (Eminent Exxon) jsme původně byli vybráni do předvýchovy na vodící psi. A tak jsme se vydali s paní Jitkou Lebedovou, která má výcvikové středisko Pes pro tebe ( www.pesprotebe.com ) do Prahy, kde jsme byli předáni předvychovatelkám.
Nejspíš nám s Exem přidávali do jídla divoká vajíčka, protože nakonec nás oba z výcviku vyřadili. Prý jsme moc temperamentní nebo co. Oba jsme zůstali u svých předvychovatelek. Ještě že tak, kdyby věděli jaká je to otrava chodit pořád na vodítku. Já raději běhám za míčkem. To mě fakt baví. Dřív mě taky bavilo okusovat různé věci, jako polštáře, lino a tak, ale raději jsem toho už nechal, protože se na mě pak panička moc zlobila L Raději se přetahuji o hračky a tak. A taky hlídám svojí kamarádku Murphys (zakrslý králík), ale jí se pořád něco nelíbí a prská na mě.
Taky mám moc rád vodu, jakoukoliv a kdekoliv (potok, řeka, rybník, kaluž, vodu v kýblu…..). Nejlepší je, když se mi podaří páníčkovi utéct a pěkně se vyválím v nějaký kaluži, nejlépe s bahnem. Jenže on mě pak doma strčí rovnou do vany a vydrbe mě šamponem. Fuj! Takže příště zase musím hledat jinou kaluž.
Mě vlastně baví skoro všechno. S páníčkama jezdíme na různé výlety (dokážu překousnou i cestu v autě, ale moc se mi to nelíbí, protože se mi dělá špatně) – na hrady, do přírody, na návštěvy, chodíme na dlouhé procházky, chodíme cvičit s dalšími psími kamarády, jezdíme na vodu, na kole…..
Občas chodíme ven s kamarádkou pitbulkou Bárou. Je o měsíc starší, tak si trochu vyskakuje, ale mě to nevadí, protože si vždycky báječně zadovádíme. ale jinak mě blbnutí s pejskama moc nebaví, já raději ten míček. To se můžu zbláznit, když jdeme ven a panička si míček schová do kapsy, abych ho neviděl. Ale já stejně vím, že ho má a nedám pokoj, dokud mi ho nehodí.